Říjen 2013

Podzimní speciál BLÁZNIVEK

28. října 2013 v 21:37 | Tereza |  My jsme...BLÁZNIVKY!
Někdy tak přemýšlím, v kolika věcech jsem se nechala inspirovat kamarádkami u svých hrdinek. Napadlo mě, že by to mohlo být zajímavé sepsat a proto jsem se rozhodla potěšit dalším bláznivým článkem své bláznivé kamarádky.

Užíjte si to!




Až do...

26. října 2013 v 20:01 | Tereza |  Story for YOU
Byla jsem uvězněná ve své vlastní mysli. Takový odporný pocit, když jsem viděla, jak jsou všichni kolem šťastní, zatím co já se zalykám smutkem a polykám slzy. V hlavě mi běžely texty písniček od Jiřího Grossmanna a uvědomovala jsem si, jak moc pravdivé a krásné jsou, když se do nich zaposlouchám. Z té jeho upřímnosti se mi chtělo plakat. Znovu.

Dny se líně vlekly, byly pořád stejné. Žádné světlo na konci tunelu. Jen samota, smutek a stesk, tak už to chodí, když je člověk na všechno sám. Pohledy kolem jdoucích mě spalovaly, smích z ulic zněl jako řinčení pekelných řětězů a nebyla cesta ven. Alespoň jsem si to myslela.

Stačil jeden pohled. Jeho modré oči byly velké a jasné a nespalovaly mě, tak jako ostatní. Nevím jak se mu to povedlo, ale usmála jsem se. V tu chvíli jsem pochopila, jak vypadá láska na první pohled. Nemohla jsem ho pustit z hlavy, v noci mi kradl sny, přes den mi nedovolil vzpomenout si na vzorečky fyzikálních veličin. Nevěděla jsem jestli ho ještě uvidím, ani jak se jmenuje, ale už jsem nebyla tak sama.

Večer jsem se šla projít k Vltavě. Lavička na nábřeží byla mou nejbližší kamarádkou, protože mě vždy vyslechla. Překvapivé na tom bylo, že byla pokaždé volná, ale dnes na ní někdo seděl. Nějaký vysoký muž v černém kabátku s kostkovanou šálou kolem krku. Posadila jsem se na druhý okraj lavičky a sledovala klidnou Vltavu. Najednou se ke mě ten muž otočil a promluvil na mě.
,,Dobrý večer slečno, co tu děláte sama?". Neodvážila jsem se ohlédnout. Zaraženě jsem hleděla před sebe.
,,Víte, myslím na jednoho muže, myslím na něj stále, ale asi je to hloupé."
,,Proč myslíte?" ptal se dál.
,,Ani nevím jak se jmenuje, ale má ty nejkrásnější modré oči, které jsem kdy viděla."
,,Víte slečno, on ten muž na Vás také musí neustále myslet."
Pohlédla jsem mu do tváře. Byl to on. Stejně jako posledně, nás svedla dohromady náhoda. Nebo, že by ne?

Od té chvíle bylo všechno jinak. Užívala jsem si život naplno, nebyla jsem na kruté rány osudu sama. A konečně jsem pochopila i význam slov jako je láska, cit a milovat se. Kráčeli jsme svou cestu životem a bylo nám spolu krásně. A žili jsme spolu šťastně až do....


Porucha na příjmu

20. října 2013 v 11:36 | Tereza |  Diary
Víte jak vypadá, když se z naprotého sangvinika musí na osm hodin denně stát klidný melancholik? Ne? Příjďte se podívat k nám na gympl, v 1.B se Vám v těchto tolích představí hned 32 výborných herců. Náš život dostal pevný řád a to se nám ani trochu nelíbí! Jsme nuceni být ve střehu, jsme pod tlakem písemek a zkoušení a to ještě není ani zkouškové! Ale prosím, jestli chtějí zkoušet co vydržíme, tak my jim to teda ukážeme!

Moje spolusedící si na mě dokonce v úterý vzpomněla a dala mi k svátku čokoládku. Všichni mi přáli, objímali a zlíbali mi make-up z pravé půlky tváře. A můj úžasný přítel pro mě měl vymyšlenou "tajnou" oslavu, ale já odmítla jet k nám a tak jí přesunul a byla jen pro nás dva, což bylo naproto nepřekonatelné. Je prostě úžasný, můžete jen tiše závidět!

Kolektiv ve třídě je báječný, musím říct, že lepší třídu jsem si ani nemohla přát. Když jdeme po kolonádě směrem k nádraží s tou úžasnou partou, tak se smějeme, užíváme si, bavíme se. Je to tak osvobozující a tak úžasné. V tu chvíli máme pocit, že nám patří celý svět, ale patří nám jenom ten okamžik a my navzájem.

A konečně na sobě poslední dobou pozoruju zvláštní změnu. Zhubla jsem dvě kila (ani nevím jak se mi to povedlo), naučila jsem se pít každé ráno kávu nebo čaj a začala mě bavit biologie. Vážně zvláštní jev, ale to asi ke střední patří.

Uvidíme, co přinese čas...



Vanilkově karamelová

14. října 2013 v 19:27 | Tereza |  Story for YOU

Léňa

Až půjdete někdy po ulici, koukejte pořádně kolem sebe. Jsem si jistá, že tuhle holku byste nepřehlídli. Už zdálky jí doprovází hudba její milované skupiny The Beatles a má úplně charakteristické znaky - dlouhé rozevláté vlasy, zářící úsměv a jiskru v očích. A neodmyslitelně k ní patří nakažlivý optimismus, kterým nakazí každého kolem sebe. Ona je moje malé sluníčko, které nepřestává zářit i když se citím sebehůř a nejraději bych se zahrabala, ona neztrací víru, dál ve mě věří a dává mi sílu znovu se vzpamatovat.

Nedokáže se na nikoho zlobit. Miluje svět kolem sebe, miluje život, lásku, přátelství, rodinu, nás! Dokáže se s Vámi smát i brečet, radovat se z úspěchů i litovat prohru. Do všeho dává kousek sebe, kousek svého srdíčka. Všechno dělá naplno a s láskou - třeba i vaří oběd. Pokaždé mě vyslechne, pokaždé pomůže.

Je mi sestrou, kterou jsem nikdy neměla. Jsme dvojčata, ale Bohovi bylo jasné, že jeden dům by byl pro takové blázny malý a proto nás dal dvěma neuvěřitelně milujícím rodinkám a napsal nám osudy tak, abychom se poznaly. A co víc? Je jediná, která se mnou sedí v deset hodin večer na zdi u parkoviště a zasněně hledí na Havlíčkův Brod

Jsi moje sestřička, moje BFF (my víme co to ve skutečnosti znamená), moje brambůrka, moje farmářka, moje Mrs. McCartney

"Hledali jsme štěstí a našli jsme sebe." - John Lennon


Obyčejně neobyčejná

13. října 2013 v 11:02 | Tereza |  Story for YOU

Elle

Na pohled není nijak zvláštní. Dlouhé vlasy, velké oči, usměv na tváři jí věrně doprovází. Kdo jí zná, tak ví, že stejně krásná je i uvnitř. Její srdce by dokázalo milovat celý svět, ale nepřejte si vidět, jak vypadá když se zlobí. Její oči žhnou touhou toho člověka zníčit a spálit. Vymyslí plán, strategii a pak rozpoutá válku. Ten kdo stojí proti ní, ten nemá šanci. Ten kdo se jí znelíbí, to má spočítaný.

I kdyby měla jít proti jedné ze svých kamarádek, půjde do toho, protože tím ochrání jinou. Přátelství a láska jsou pro ní všechno. Empatie a cit pro krásu z ní dělají tu úžasnou bytost. Někdy mám skoro pocit, že to ani nemůže být jedna z mých nejlepších přítelkyň, že je to někdo nadpřirozený. Protože i kdybych na ni byla rozlobená sebevíc, nějakým způsobem to tahle mrška dokáže překroutit tak, abych si uvědomila, že bez ní nemůžu žít.

Když mě něco trápí, někdo mi ublíží a nebo se mi něco ošklivého stane je tu pro mě vždy. Zajde se mnou do cukrárny na dortík, uvaří mi čaj a najde si pro mě čas. Zkrátka a dobře, je nejúžasnější.
Můžete nám jí závidět - je jen naše a my jí nikomu nedáme (ani nepůjčíme)

Je můj Chuck, můj miláček a moje květinová princezna (ona to pochopí)

"Soucit s přítelovým utrpením cítí každý. Těšit se z úspěchů přítele, to vyžaduje velmi ušlechtilou povahu." - Oscar Wilde


Praha...

12. října 2013 v 12:59 | Tessie♥ |  Téma týdne
...je stará, krásná, velkolepá, stověžatá a naše.

I když jsem neprocestovala zdaleka celý svět a neviděla všechny jeho krásy, tak si troufám říct, že Praha patří mezi to nejkrásnější, co můžete na světě najít. A co teprve v noci, když se celá Praha rozzáří. Všech sto věžiček, všechna okénka a Vy jdete po Karlově mostě a držíte se za ruku s někým blízkým. Cítíte to? Krásné, že?

Bez starostí, bez cílů bloumat Prahou, zaposlouchat se do rytmů jazzové kapely na Kampě, tančit na Václavském náměstí a plakat na břehu Vltavy. Praha je hnízdem spisovatelů, básníků a umělců. Neznám nic krásnějšího, než shlédnout noční Prahu z Petřínské rozhledny a mít jí jako na dlani.

,,Moji Pražané mi rozumějí..." - W. A. Mozart


Dear John Lennon...

9. října 2013 v 18:00 | Tessie♥ |  Memories

John Lennon

Co se Vám vybaví, když se řekne tohle jméno? Někomu se vybaví okamžitě skupina The Beatles, jinému písnička Imagine nebo Yoko Ono. A lidem, kteří Beatles berou jako součást svého života při jménu John Lennon naskočí především husí kůže a úsměv na rtech.
Často přemýšlím, jaký člověk by to jen mohl být. Přemýšlím nad tím, jak by se ke mně choval, kdyby mě znal, kdyby byl můj kamarád.
Pravda je taková, že ho vidíme jako usměvavého chlapce, kterému se splnil jeho mladiství sen. Známe ho jen z fotografií, videozáznamů, filmů a jeho písní. A podle těch byl veselý optimista se smyslem pro humor.
Dokázal se radovat z maličkostí jako je třeba polibek. Viděl krásu v květině na stole, ve slunečném odpoledni, v šálku horkého čaje. V tak prostých věcech, které bereme jako samozřejmost viděl John neobyčejné věci. Našel si krásu v úsměvech, srdcích i lidských duších.
Láska, rodina, přátelé, to vše mu bylo svaté. Hudba mu však byla nejsvatější. Hudbě se svěřil, hudbu cítil, hudbu miloval. Hudba byla jeho život. A na celém světě si našel kamarády, kteří brali svět stejně jako on. Jmenovali se Paul McCartney, George Harrison a Ringo Starr.
Cit, krása, idea, sen, láska a vášeň téhle partičky dala vzniknout legendě. Legendě se jménem The Beatles.
Změnili všechno, co tu dosud bylo. Styl oblékání, hudby i popularity. Změnili doslova celou generaci. Není divu, že je John považoval za slavnější než Ježíše Krista. I to se jim podařilo změnit. Beatles to není hudba, to je víra!
Věřil v pravou lásku, v lásku na celý život, kterou našel už v mládí. Ano, správně, byla to hudba.
John byl umělec takového formátu, se kterým se jen tak nesetkáte. Dokázal poskládat hudební skupinu ze samých es, a je téměř nemožné chtít najít populárnější skupinu.
A pak jednoho prosincového dne se naprostý šílenec rozhodl ukončit sny a naděje, že se Fab Four dají opět dohromady a na Johna vystřelil.
8. prosinec 1980 se tak stal dnem, kdy zemřel člověk, jehož písničky znal celý svět. Muž, který měl srdce na správném místě a byl všem inspirací. Ten den zemřel člověk, který měl být nesmrtelný. Člověk, který jednou pro vždy změnil svět k lepšímu a měl ho zlepšovat dál.
A proto ho nosíme dál v našich srdcích a dokud na něj svět nezapomene, on bude v našich vzpomínkách žít dál. Bude tu s námi věčně, stejně jako jeho nestárnoucí melodie.
John Lennon nám bude inspirací, vzorem a nikdy na něj nezapomeneme. Při cestě do školy, při hodinách matematiky i při domácích pracích si budeme zpívat jeho písničky a připomínat si tak to dobré, co nám tu nechal.
Milujeme tě Johne, a slibujeme, že už navždy budeme...